BALT                  18.9.-5.10.2006

 Cesta absolvována na kole superior RX 620.

 1.den 18.9.

Zátiší - Načeradec – Vlašim – Divišov –Sázava – Kouřim – Sadská – Nymburk – Jabkenice - Holé vrchy

km 125   celkem 125

 

 na startu 

   Tak konečně po asi třetím odložením začátku cesty vyjíždím. Odjezd jsem měl naplánovaný na konec srpna, takže mám cca měsíc zpoždění, což celkem ještě jde. Snad nebude v noci a po ránu ještě zima.                                                                                                                                                                          

   Před Daměnicemi (cca 2km po startu) zjišťuji první závadu – nedotažený šroub na řídítkách. Bez problémů odstraňuji a doufám, že je to snad poslední technická nepříjemnost během jízdy. Bohužel zjišťuji další nedostatek – potíže s levou šlapkou. Protáčí se šroub (nelze pořádně dotáhnou) a ve výsledku celá šlapka „rachtá“. Snad se to ustálí                                                                          

   Místo na spaní vybírám na kraji vesnice na kopci nad Mladou Boleslaví, na kterou mám pěkný výhled. Nebe je plné hvězd. Říkám si, že tohle jsem už dlouho potřeboval. Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně...

2.den 19.9.2006

Bakov nad Jizerou – Malá Bělá - Klášter Hradiště – Neveklovice – Osečná – Křižany - Kryštofovo údolí – Chrastava – Vítkov – Albrechtice u Frýdlantu – Dětřichov – Višňová – Černousy

km 101   celkem 226 km

 

v Jizerských horách (kopec nad Kryštofovovým údolím)

   Dopoledne si říkám, že počasí přeje, což se však po poledni ukáže jako nepravda. Asi hodinu čekám v Janově Dole v čekárně, až se přežene alespoň ta největší průtrž. Odpoledne prší již jen drobně.

    Kolo zatím v pořádku, šroubek na šlapce si nejspíš „sedl“. Ovšem zjišťuji potíže s předním světlem. Ač před cestou instalovány nové baterie, zakupuji nové, což však problém nevyřešilo. Budu muset obstarat nové osvětlení. Prozatím je třeba hledat nocleh ještě za světla. Stmívá se však již brzy.

   V motorestu Albrechticích si dávám pozdní oběd, který ukončuji kávou vylepšenou o rum, což se ukazuje jako dobrý tah vzhledem k mírnému prochladnutí. V motorestu obsazen pouze jeden stůl (je již pokročilé odpoledne). Osoba představující se později jako Jana. Dle pozorování je zde asi již od rána. Chce si povídat, do čehož však příliš chuti nemám, ale prozatím zachovávám alespoň ten nejnutnější společenský bonton. Raději bych se soustředil na svou cestu. Při představování chce polibek, což však gestem striktně odmítám. Dále předstírám, že studuji v mapě cestu, což je pravda jen zčásti. Po odpovědi „K Baltu“ na otázku „Kam jedeš?“ (buď venku viděla bicykl nebo poznala můj dopravní prostředek dle cyklorukavic) mě častuje „nedělej si ze mně prdel“ načež si však Jana, domnívám se, pro sebe konstatuje, že když si z ní „tropím žerty“, nejsem hoden její pozornosti. Konečně mám čas věnovat se obědu, kávě a mapě.

   Ležení si zřizuji nedaleko hraničního přechodu (cca 1 km). Polsko již na dohled (tedy nebýt tma a mlha).Přechod nechávám na zítra. Z Polska slyším odbíjet z kostela osmou hodinu. Vítá mě polský mobilní operátor.

   Denní penzum (tedy alespoň 100 km) těsně dodrženo. Jednak kvůli přestávce na déšť a také kvůli stoupání v Jizerských horách. Poblíž nocování nepříliš útulná čekárna. V noci však již neprší a přesun tak není nutný.

 3.den 20.9.2006

Habartice (hraniční přechod) – Zawidow – Sulikow – Mikulowa – Gozdanin – Trojca – Jedrzychowice – Dlužyna Dln. – Wegliniec – Jagodzin – Ruszow – Ilowa – Žagaň – Miodnica – Nowogród Bobrzaňski – Bogaczów

 km 132   celkem 358 km

 

bod 000202200001 základního bodového pole v Habarticích

 Y = 683 945.51 X = 946279.13 Z = 242.84 m.n.m.

 

   Polsko mě vítá drobným deštěm, odpoledne již příjemně na jízdu na kole (někdy až vedro). Peníze si měním hned za hranicí ve směnárně (=kantor). Sympatická slečna za přepážkou. Jistě vybrali ji, aby měl nově přicestovavší člověk hned lepší dojem z Polska. Nicméně měním 3000,-Kč = 408 zl (1 zl = cca 7,35 Kč).  

   Před překročení hranic si fotografuji bod základního bodového pole (ZBP) v domnění, že se jedná o nejseverněji položený bod ZBP. Po návratu do ČR však zjišťuji, že Šluknovský výběžek je orientován ještě o kousek severněji a že nejseverněji položený bod ZBP je od toho „mého“ ještě o cca 10 km položen blíže k severnímu pólu.

    Dopoledne opět potíže se šlapkou, což se však během dne nějak samovolně napravuje. Drobné potíže s tachometrem. Vyřešeno posutím čtecího magnetu (?) na dolní senzor. Je trochu znát únava, sprcha by nebyla úplně nevhodná. Konstatuji, že se již těším „na pivo“ v Táboře. Vzápětí se za to však trochu stydím neb jsem na cestě teprve třetí den.

   Silnice se zdají na první seznámení o poznání horší, ale rozhodně nejsou tak rozbité, jak je možno zaslechnout (například zde). Kamióny si nenechávají ode mne jakožto od cyklisty příliš velký odstup. Řidiči osobních automobilů se jeví jako ohleduplní. Takže kamión kolem projíždí sotva s půlmetrovým odstupem a malý polský fiat přejede při předjíždění až do vedlejšího pruhu.

   Mapa v měřítku 1 : 300 000 se ukazuje jako málo podrobná. Abych se neztratil, volím hlavnější silnice, což však má nedobrý vliv na komfort jízdy (provoz).

   Světlo po chvilce jakéhosi pokusu o svícení vzdává svou činnost. Je tedy třeba hledat místo na spaní zavčasu. Tma již ve 20h, šero od 19h.

   Nacházím loučku u menšího ovocného sadu, což se však neukazuje jako příliš šťastné řešení, neb mě tlačí spadaná jablka. A mimo stromy je vyšší tráva, což by po ránu znamenalo více vlhkosti. Přesun tedy zavrhuji.

4.den 21.9.2006

Lubiatów – Lagów – Lesniów Wielki – Nietków – Czerwieňsk – Brody – Skape – Olobok – Wilkowo – Lubrza – Staropole – Žarzyn – Pieski – Goraňsko – Bledzew – Zemsko – Skwierzyna - Murzynovo

 km 127   celkem 485 km

     

prám přes Odru              

 

 upozornění na přítomnost prámu přes řeku     

  

 nocleh na jablkách

   Ráno instaluji vlajku. Upouštím od přidržení této za pomoci svíracích špendlíků a realizuji celou akci za přispění provázku. Což se však neobešlo bez poničení vlajky v podobě dvou malých dírek na protažení provázku. Matně si vybavuji, že byl letos přijat nějaký zákon o zacházení se státními symboly  (231/2006 odst.13). Doufám že při případném odhalení bude moje provinění posuzováno shovívavě. Vlajka instalována z důvodu „reprezentace“ ČR a v druhém plánu také jako „odrazka“ vzhledem k rozložení barev na této. Také doufám, že ke mně jako k „cudzoziemci“ budou řidiči pozornější.

   Vypadá, že má výslovnost je celkem uspokojivá, neb jeden muž se po své odpovědi ptá, zda-li špatně „slúchám“ když gesty signalizuji, že nerozumím, kudy mám jet (ptám se na cestu). Lidé ohledně dotazů na cestu reagují vstřícně.Někdy se ptám na cestu,i když vím, jak mám jet, jen proto, abych si „popovídal“ polsky.

   Zdá se, že se mi daří vybírat méně rušné komunikace, neb v jednom okamžiku proti mně nejede v celkem dlouhém úseku téměř žádný automobil. Brzy se však ukazuje, že je to spíš proto, že přes řeku nevede most nýbrž prám. Je tedy nutné dohovořit se nějak s obsluhou převozního zařízení. Chvilku čekáme, nepřejede-li ještě nějaké auto. Po cca 10 minutách však prám odráží od břehu pouze se mnou. Jen co nabereme trochu rychlost, objevuje se na cestě automobil. Připadám si poněkud nepatřičně, když pouze s kolem „vytěžuji“ prám pro cca 4 osobní auta. Ptám se na peníze, ale jeden z převozníků mávne rukou. Nejsem si však jist, zda-li je převoz zdarma nebo jsem se pouze jevil jako potřebný.

   Chci poslat pohledy, zjišťuji však, že pošty mají většinou do 15h a nechávám tedy tuto činnost na zítřejší den.

  Při jednom hledání v mapě ke mně přijíždějí 2 cyklisté z protisměru, aby mi poradili. Ptají se, odkud jsem.Říkám, že „I´m from czech republic“ načež se mi dostane rady „tož kurva mluv po vašem, vždyť jsem Slovani“. Ptají se i na město. S Táborem nemám úspěch, s Českými Budějovicemi již ano. Jeden z cyklistů se rozpomíná na Haška a potažmo na Švejka (tedy vlastně opačně). Za což sklidí mé pomyslné smeknutí klobouku.  

   Po lesních cestách lépe raději nejezdit – jsou vesměs písčité a pro kolo těžko sjízdné (vyzkoušeno cca 5 km).

Cesty jsou také často dlážděny kostkami, což je dost možná ještě horší písku. Také značení směrů se mi jeví v ČR provedeno lépe. Zdá se, že v polském jazyce se nevyskytuje písmeno „v“ (nahrazeno „w“), alespoň tedy v názvech obcí.

   Jedna z tyček podpírajích nosič u sedlové trubky nevydržela nápor jízdy po kočičích hlavách a upadla. Respektive upadl šroubek držící onu tyčku a následně se poroučela i tyčka. Šroubek již nenalezen. Po kontrole druhé tyčky konstatováno, že tato snad vydrží.

     Dnes ulehám na mechu, což je oproti včerejším jablkům úplně jiné poležení.

 

5.den 22.9.2006

Goscinowo – Santok – Plomykowo – Górky Noteckie – Zwierzyn – Strzeice Krajeňskie – Lipie Góry – Ogardy – Bierzwnik – Zieleniewo - Brzeziny – Kielpino – Grabowiec – Recz – Suliborek – Sulibórz – Czertyň 

 km 121   celkem 606 km

    

pošta                                                                 

 

     Po ránu již celkem chladno. Dopoledne poněkud bloudím, občas nevím, kde na mapě se zrovna nacházím. Nakonec však cestu nalézám.

   Jeden z místních se ke mně hlásí, jakože byl Praze na „wycieczka“ (=výlet). Mimo památek i kvůli pivu. Radí mi jinou cestu. Ta po které jedu je dále již písčitá. Je to silničář (alespoň to tak chápu).

   Posílám první pohlednice. Úřednice za přepážkou ochotné. 4 pohledy a známky do ČR = 12 zl.

   Odpoledne zjišťuji, že kolo špatně jede. Zdá se, že je to brzdami. Pouštím se do opravy. Ukazuje se, že to bude náročnější – v Kielpinu v čekárně odstraňuji brašny z nosiče. Rozpoznávám však, že chyba není v brzdách nýbrž v další upadlém šroubku z konstrukce nosiče. Mé včerejší prohlášení se ukazuje jako mylné. Lehce nadávám. Beru tedy šroubek o stejném průměru z jiného místa na kole a připevňuji jej na tyč nosiče. Dále pak konstatuji nutnost minimálně ráno (nejlépe však 2x denně) kontrolovat dotažení šroubů přidržujících nosič ke kolu. Další ztráta by znamenala pro pokračování v jízdě fatální následky.

Vypadnutí šroubku přičítám jízdě po kostkách, avšak při zpětném nasazování brašen připouštím, že jsou celkem těžké a kolo zatěžují.

   Lehce bloudím v Netkowu, po poradě s místními (kteří se mezitím seběhli na náves) volím jinou trasu.

Nocleh vybírám opět na mechu. K večeři (v mechu) otvírám zakoupené červené víno. Koneckonců je pátek a myslím, že si jej zasloužím. Zjišťuji, že víno je bulharské.Což mě mohlo napadnout, jmenuje-li se víno Soffia. Není příliš dobré. Ovšem přepadají mě chmurné myšlenky ohledně globalizace. Je vhodné, aby si turista z ČR zakoupil v zapadlé polské vsi víno vyrobené bulharskými vinaři? Rozhoduji se, že to vhodné příliš není. Na klidu mi to nepřidává. Někam se celý svět řítí a jedinec má jen málo šancí ovlivnit jeho směr. Třídění odpadu je bezpochyby správná věc, ale získávám pocit, že to nestačí. Mezitím však dopíjím láhev a svět se mi už tak zkažený nejeví (a víno ke konci už také není tak nedobré jako na začátku).

   V noci je slyšet zvuky od zvířat z nedaleké louky. Nemohu rozeznat o jaké zvíře jde. Když tu se upamatovávám na výraz pro divoké prase – kňour a rozhoduji se, že je to divočák. Respektive divočáci – zvuk jde minimálně ze dvou stran. Snad si nedomluví dostaveníčko u mne. Také si vybavuji film Vesnice (hlavně scény s "těmi o kterých se nemluví"),  což mi společně s úvahami o směřování světa na klidu nepřidá.

 

6.den 23.9.2006

Studnica – Oleszno – Mielenko – Gudowo – Suliszewo – Dalewo – Zaraňsko – Borne – Ostrowice – Gawroniec – Toporzyk – Polczyn Zdroj – Ogartowo – Stare Debno – Sadkowo – Krosinko – Tychowo – Slonino – Niedalino - Strzekecino 

km 126   celkem 731 km

  

 nocleh na mechu                                                            

   

teren wojskowy wstep wzbroniony

 

tak kudy 

  Po ránu jsem z předpokládaných nutných činností vyrušen houbaři (je sobota). Bleskurychle ruším akci. Předstírám, že jsem taktéž zaujat sběrem hub. Zdá se, že předstírám úspěšně.

   Po víně mám lehkou „špičku“, za chvíli mizí. Kontroluji dotažení šroubků a dohušťuji pneumatiky.

   Jedu kolem vojenského prostoru = vím co znamená další značka v mé mapě. Zdá se, že právě probíhají nějaké přesuny, ovšem jako nevoják nevím, není-li to běžná denní činnost.

      Odpoledne začíná zlobit levé koleno, vzápětí se přidává kotník na levé noze. Snad se to „nějak“ ustálí. Ta levice! Což mě přivádí na myšlenku, zda-li již máme v ČR vládu.

   Koszalin se již blíží! Ten Koszalin, který se na mapě zdál tak nedosažitelný! 

   Místo na spaní nenacházím tak snadno jako včera nakonec se musím spokojit (vzhledem k nastalé tmě a absenci fungující svítilny) s jakýmsi ostrůvkem mezi poli. Místo se nachází cca 10 km od Koszalinu.Od toho Koszalinu......

   V noci se z dálky ozývají sirény. Je možné, že někde hoří, což však nedokážu ze své pozice posoudit.

   Také mě „přepadá“ místní mládež. Najednou se vynořují ze tmy a z pole, což mě nepatrně znejistí. Ptají se „čo pán robí“. Odpovídám, že jsem „turista rowerowy“ a že tu nocuji. Nejodvážnější z nich dodává, že sem jdou policisté, děvčata se ovšem „hihňají“ a tak nepřikládám upozornění žádný význam. Celý tento výstup netrvá déle než 1 minutu. Po odchodu se rozhoduji, že šli, vzhledem k tomu že je sobota, nejspíš na diskotéku. Napadá mě, že až půjdou zpátky zase mě navštíví a provedou nějakou nezdobu.Chlapci se budou chtít vytáhnout před děvčaty. Na nějaké přesuny jsem však již příliš líným a zůstávám tedy na místě. Až do rána mě nikdo nenavštíví.

 7.den 24.9.2006

Swieszyno – Konikowo – Koszalin – Sucha Koszaliňska – Iwiecino – Bielkowo – Gležnowo – Dabki – Darlowo – Drozdowo – Barzowice – Wicie – Jaroslawiec – Jezierzany – Korlino – Królewo – Zaleskie – Duninowo – Ustka – Przewloka 

 km 115   celkem 846 km

    

 Koszalin,tak nedosažitelný                                                                                       

defekt za Koszalinem   

bicykl na pláži

Noha oproti předpokladu zlobí spíše více.

Je neděle, přesto v Koszalinu rušný provoz. Více méně se štěstím (a s radami místních) se vymotávám z města. Několik málo metrů za cedulí mě potkává první defekt. Lehce nadávám. Zdržení cca ½ hodiny. Výměna duše se podařila, vyrážím dál.

   Pomalu se blížím k základnímu vytčenému cíly cesty (Baltské moře). Zmocňuje se mě cestovatelský neklid.Každé mírné stoupání proklínám, znamená zdržení na cestě k cíly. Vane celkem silný protivítr. Směrem k moři se rozrušení stupňuje.

Konečně kolem 15-té hodiny dorážím do vesničky Wicie. Směrovka ukazuje vstup na pláž. Ještě překonat písčitou hranu, což jde s kolem poměrně těžko.

   A konečně se přede mnou otevírá pohled na Baltské moře. Jistě ani Amundsen necítil takové zadostiučinění při dobytí jižního pólu jako já teď (no, to trochu přeháním). Pouze skupinky turistů zabraňují mému dětinskému pobíhání po pláži a skákání jakožto projevu radosti z dosaženého cíle. Alespoň tedy klesám na kolena a děkuji (ani nevím komu). Typický zvuk moře – racci a vlny - i vůně. Na tachometru při dojezdu na pláž je přesně 800,00 km. Jako suvenýr si beru kamínek.

   Instaluji bicykl do písku kvůli vytvoření fotografie. Voda je již celkem studená, což však nemůže znemožnit mou koupel. Nad pobřežím přelétává vrtulník. Zdá se, že je to vojenský stroj.

   Na pláži zůstávám přibližně hodinu a poté pokračuji v cestě dále. Chci jet podél pobřeží, což je mi však znemožněno objevením se závory a cedule s upozorněním na vojenské pásmo. Ti vojáci! Co naplat, musím vojenský prostor objet.

   Místo na spaní volím na svahu nad pláží poblíž městečka Ustka. Po rozložení spacího pytle se objevuje na vedlejší vyvýšenině liška. Po několika zahrozeních své místo neochotně opouští. V duchu se jí omlouvám. Ona však má tento pohled (na noční moře) možno pozorovat každý den, tak snad mi odpustí.

   Místo jsem nevybral příliš šťastně. Ve svahu – neustále ujíždím dolů.

   Na obzoru vidím světla. Říkám si, že jsou to majáky ve Švédku. Což však, jak si uvědomuji později, asi není možné, neb vzdálenost ke švédskému pobřeží je cca 200 km a na této vzdálenosti se jistě již musí projevit zakřivení země. Budou to asi nějaké bóje.

   Na pláži hluboko pode mnou se prochází milenci. Ach, jaká romantika. Zítra jedou domů a slibují si lásku na celý život. Snad se jim to v každodenním shonu obyčejného života podaří.

 

  

nocleh na pláži                                           

noční moře

8.den 25.9.2006

Wytowno – Objazda – Gabino – Czyta – Gardna Wielka – Smoldzino – Želazo – Witkowo – Chočmirówko – Rzusce – Poblocie – Cecenowo – Poraj – Wicko – Choczewo – Sluchowo – Wierzchucino – Žarnowiec – Krokowa – Minkowice – Karwia – Jastzebia Góra - Mieroszyno 

 

km 136   celkem 982 km

  

 polský bod podrobného bodového pole polohového (PBPP)         

 Jastrzebia Góra

   Liška, ani nikdo jiný, se celou noc již neukázala.

 Zdravotní stav levé nohy se příliš nelepší, ba právě na opak. Kotník je oproti své normální velikosti poněkud větší.

  Projíždím Karwiou a Jastrzebiuou Górou – jsou to turistická střediska. Stánky s čímkoli těsně vedle sebe, spousta hospod, barů, krámků se suvenýry. Penziony. Evidentně se však sezóna již blíží ke konci.

   Místo na spaní hledám opět na poslední chvíli. Opět se ukazuje liška. Tentokrát to vypadá, že je překvapenější než já a ani nečeká na zahrození a prchá pryč. 

 9.den 26.9.2006

Jastrzebia Góra – Chlapowo – Wladyslawowo – Puck – Polczyno – Wielka Piašnica – Wejherowo – Przetoczyno – Szemud – Lebno – Pomieczyno – Przodkowo – Kartuzy – Leszno – Somonino – Egiertowo   

 km 118   celkem 1100 km

  

 maják v Jastrzebie Góře                              

 v případě požáru volejte 998

   Ráno vyjíždím celkem brzy, musím však čekat na poště na otevření do 9:30, takže je mi to stejně na nic. Na poště opět sympatická slečna. Vypadá to, že musíte být sympatičtí, chcete-li v Polsku pracovat za přepážkou. Posílám pohledy. Z nejseverněji položené pošty v Polsku.

   Chtěl jsem sice vidět loděnice v Gdaňsku, rozhoduji se však již pro cestu na jih. Na loděnice si mohu zajet někdy příště. Cestou musím konečně koupit světlo, abych mohl jet i chvilku po setmění.


10.den 27.9.2006

Grabowska Huta – Nowa Karczma – Lubieszyn – Liniewo – Orle – Stare Polaszki – Stara Kiszewa – Zblewo – Borzechowo – Osowo Lešne – Osieczna – Male Krówno – Duže Krówno – Šliwice – Liňsk – Trzebciny – Zdroje – Zielonka – Zalesie Królewskie – Šwiekatowo – Serock – Koronowo – Samociažek - Boženkowo

 km 160   celkem 1260 km

 

   Poprvé zkouším kemp. Avšak hlídač na recepci říká, že tu není přítomen šéf a on tak nemá k dispozici klíče od volného pokoje. Říkám „dovidzenia“ a jedu dál.

   Vybírám místo v nějakém přírodním parku, je jisté, že bych zde nocovat neměl, ale nic jiného mi nezbývám neb je již tma a světlo stále nemám.

   Nepřítomnost vedoucího v kempu se ukazuje jako nešťastná, neboť kolem třetí hodiny ranní začíná průtrž mračen. V mžiku jsem celý promočený. Brašny nápor vody vydržely. Čekám do rozednění, abych mohl pokračovat v cestě. Lehce nadávám.

 11.den 28.9.2006

Bydgoszcz – Brzoza – Kobylarnia – Labiszyn – Augustowo – Barcin – Szcepanowo – Scepankowo – Dabrowa – Mogilno – Gebice – Ostrowo – Przyjezieze – Wojcin – Siedlimowo – Wtórek – Biela – Wišniewa – Góry – Ostrowaž 

 km 132   celkem 1392 km

   Ráno balím mokré věci, včetně spacího pytle, a vyrážím již v 7h. V Bydgoszczi kupuji přední svítilnu (18 zl.). Musím však čekat na otevření obchodu. Přes město kolo raději vedu. Je zde celkem hustý provoz. Pozoruji chvilku jeden kruhový objezd a ani po deseti minutách zkoumání nevím, jak bych jej dopravně vyřešil. Z města vyjíždím a chvilku jedu nejspíš po dálnici (rozestavěné), což mi klidu příliš nedodá (provoz a policie).

   Zastavuji kvůli sušení věcí. Spací pytel schne překvapivě rychle, za cca ½ hodiny již vyrážím dále.

   V turistickém středisku Przyjezierze se ptám opět po kempu, ovšem i zde je již opravdu po sezóně.

   Nemohu zabrat, tak si přeříkávám věty z Limonádového Joea. Chvílemi si uvědomuji, že si je přehrávám poněkud nahlas. Nahlas mě rozesmějemě ta o teplém prádle

   V noci mě navštěvují zvířátka.

 12.den 29.9.2006

Biskupie – Šlesin – Piotrkowice – Wygoda – Stary Licheň – Grablin – Izabelin – Laskówiec – Šwiete – Milin – Wysokie Borki – Ochle – Kolo – Ruszków – Janów – Kožmin – Kužmica – Smulsko – Dabrowica – Rzechta – Popów – Pecniew – Rudniki – Zadzim – Ralewice – Rossoszyca – Miedžno – Czartki 

 km 144   celkem 1536 km

    Začíná vrzat řetěz. Při přípravě jsem vůbec nepomyslel na olej. Budu muset skřípot vydržet až k příbuzným bydlícím u hranic.

   Místo na spaní nacházím v remízku v poli za vsí. Po poradě s kancem (neviděn, pouze slyšen) vyklízím pole (vcelku doslova) a ubytovávám se v čekárně. Bohužel lavička je příliš úzká, je třeba se přesunout na zem.

   V noci mě navštěvují dva chlapci. Dan a Martin. Ptají se, co tu dělám. Říkám, že tu „mieškam“. Pozdě si uvědomuji, že mieškat značí spíše bydlet než jednorázově někde přespávat. Po jejich napůl soucitných a napůl udivených pohledech rychle dodávám, že jsem „turista rowerowy“, což je snad upokojuje. Ptají se na cestu i na mne samého. Říkám, že jsem vlastně z ¼ také Polák, čímž, zdá se, u nich trochu stoupnu v ceně.

   Kanec je slyšet (byl-li to tedy kanec) až do čekárny.

 13.den 30.9.2006

Sieradz – Stoczki – Burzenin – Widawa – Ochle – Deby Wolskie – Kielzyglów – Chorzew – Siemkowice – Dzialoszyn – Popów – Mokra – Klobuck – Wreczyca Wielka – Borowe – Herby – Olszyna – Boronów – Koszecin – Tworóg – Brynek – Polmia – Jasonia

 km 167   celkem 1703 km

   Jen co ráno vstanu, přichází místní na autobus. Naštěstí jdou včas a poněkud trapná chvilka trvá jen cca 5 minut. Sice jsem cestující mohl předpokládat, ale zase je sobota.

   Některé oblečení stále mokré.

   Volím noční jízdu tak, abych zítra po poledni byl u příbuzných. Jelikož jedu téměř do 23h, volím jako nocleh čekárnu u silnice, neb jsem líný hledat místo v terénu.

14.den 1.10.2006

Pyskowice – Gliwice – Knurów – Czerwionka – Stanowice – Szcejkowice – Žory – Jastrzebie Zdrój - Pielgrzymowice

 km 87   celkem 1790 km

    V Jasterzebie trochu bloudím, nakonec však nacházím cestu i tetin dům. V rodině jsem vítán pomalu jak ztracený syn.

 15.den 2.10.2006

 km 0   celkem 1790 km

    Dnešní den trávím nicneděláním. Jelikož se Poláci často navštěvují, vidím téměř celé početné příbuzenstvo. Také dost možná přijíždějí kvůli pracovnímu úrazu na dole jednoho z mých hostitelů. Z rozhovorů pochopím, že se jedná o zlomenou nohu. Přes noc zůstává v nemocnici.

  Taktéž využívám internetové připojení a rozesílám e-maily. Zjišťuji,že přestávka od domácích událostí, a vůbec od světa médií, mi spíše prospěla než naopak. Vláda dosud ustavena není. Sleduji též zprávy, neb na televizi, kterou mám v pokoji k dispozici, je naladěno ČT 1.

16.den 3.10.2006

Marklowice (hraniční přechod)– Petrovice – Dětmarovice – Orlová – Havířov – Sedliště – Řepiště – Paskov – Krmelín –Petřvald – Petřvaldík - Nová Horka – Bartošovice – Kunín - Mankovice – Vrážné – Bělotín – Střítež nad Ludinou – Boňkov – Potštát - Kozlov  

 km 142   celkem 1932 km

    Ráno se loučím s přítomnými. Většina však odjela do škol a zaměstnání.

  Na hranici vyměňuji zbylé peníze. Utratil jsem něco málo přes 300 zl. Celníci ani nechtějí vidět pas. Jen mávnou rukou, že „možno jechat“.

   Vítá mě český mobilní operátor (polský se se mnou neloučí). Kupuji denní tisk.

Jedu opět přes část noci. Vzhledem k větru a celkem hustému provozu ovšem zastavuji dříve než jsem měl v plánu.

   Nocuji v čekárně v Kozlově (Oderské vrchy). Kolem silnice je všude vojenský prostor Libavá. Snad na mne nepřijde nějaká noční hlídka.

17.den 4.10.2006

Výkleky – Tršice – Velký Týnec – Grygov – Blatec – Dubany – Smržice – Kostelec na Hané – Lešany – Zdětín – Ptení – Lipová – Benešov – Šebetov – Vanovice – Letovice – Křetín  – Bohuňov – Svojanov – Hamry – Jedlová – Korouhev - Maksičky

 km 130   celkem 2062 km

 

   Po ránu opět přichází cestující, autobus naštěstí jede přesně. Hlídka na mne nepřišla.

   Oproti včerejšku se celkem ochladilo. Zahlédl-li bych nějaký penzión či ceduli s ubytováním, poptal bych se.

   Nic však nenacházím. Nocuji tedy opět v čekárně.

18.den 5.10.2006

Borovnice – Sněžné – Fryšava – Tři studně – Světnov – Polnička – Vepřová – Přibyslav – Hesov – Bartoušov – Havlíčkův Brod – Okrouhlice – Světlá nad Sázavou – Vilémovice – Ledeč nad Sázavou – Hněvkovice – Loket – Křivsoudov – Čechtice – Čáslavsko – Horní Lhota – Načeradec – Daměnice - Zátiší

 km 142   celkem 2204 km

    Ráno na zastávku tentokrát nikdo nepřichází. Asi po 1 km od ležení spatřuji hostinec s tabulí „zájezdní hostinec s ubytováním“. No nic, asi tomu „osud“ nechtěl, abych na něj natrefil již včera.

   Do Zátiší dorážím kolem 21 h. Při průjezdu kolem cedule s označením obce si neodpustím vítězné gesto, což má za následek téměř pád. Situaci však vybalancuji a přijíždím tedy nezraněn.

   Na tachometru zaznamenávám číslovku 2204 km. Při měření na mapě jsem vzdušnou čarou určil vzdálenost cca 1600 km. A to jsem trasu v podstatě proti původnímu plánu celkem zkrátil.

  

    mapa s orientačním zákresem trasy

 

 

Přidat komentář

Zvýrazněné položky jsou povinné.

TOPlist