ČR 16.9. - 29.9.2017

Cesta absolvována na kole Superior RX 620.

Letošní, trochu na poslední chvíli, výlet jsem naplánoval jako okružní po nejzašších trigonometrických bodech. Nejzápadnější, nejsevernější,....Což se mi tedy ve výsledku tak úplně nepodařilo.

A přišlo mi to trochu málo, takže jsem ještě zvolil apel, nebo dejme tomu prosbu, ke spoluobčanům, které potkám na cestě, vzhledem k blížícímu se horkému volebnímu podzimu. Což se mi taky, musím přiznat, zřejmě tak úplně nevydařilo. Dost možná to někdo mohl hodit politické divizi holdingu naschvál, když jsem ho třeba na silnici zdržoval. Ale co já vím, třeba by bez mé cesty měl ten falešný podnik ke 35%. Těžko to spočítat.

Nicméně kdybych věděl, že tolik lidí skočí na strašení a nesmysly ze strany Nahnědlých tendencích asi bych přidal ještě další zkratku. Škoda že nepůjdou s politickou divizí do holportu. S ministrem kultury by mohla být sranda. Ostatně jako s předsedou vlády.

1.den sobota 16.9.2017

Zátiší – Kamberk – Mladá Vožice – Miličín – Ještětice – Heřmaničky - Křenovičky – Kosova Hora – Sedlčany - Nalžovice - Borotice - Homole

km 68, celkem 68, čas 4:30 (15.1 km/h)

na startu

instalace prosby - apelu (tímto děkuji sestře za výrobu)

pauzička v čekárně

v Sedlčanech

silnička. počasí nic moc

přes vodní nádrž Slapy

dnešní čekárna

   Vyrážím až v poledne. Start tedy není zrovna přepálen. Ale ještě se stavuju v Kamberce kvůli instalaci prosby nebo apelu nebo jak tomu budeme říkat. Takže vyrážím vlastně až někdy v jednu. To dnes příliš daleko nedojedu. Počasí nic moc. Tedy spíš nic než moc.  

   Často zastavuju v čekárnách. Ve Velkých Heřmanicích zkejsnu snad na hodinu, než přestane alespoň ten největší slejvák. Před cedulí s okresem Příbram za mnou jede auto. Jede pomalu a chvilku trvá, než mě začne na prázdné silnici předjíždět. Zastavuje u krajnice, ale než k němu dojedu, zase odjíždí. Tak nevím – chtěl mě zbít nebo mi poděkovat?

   Čekárnu nacházím ještě za světla. Dalo by se sice ještě chvíli jet, ale už bych celkem přivítal shození mokrého oblečení. A taky má širokou lavičku a je na téčku, takže se rozhoduju, že už tady pro dnešek zůstanu.

   Vylekávám kolem procházejícího pejskaře. Evidentně tady v sobotu večer nikoho nečekal.

   Potíže s mobilním telefonem. Zapomněl jsem, že mám z nějakého důvodu novou sim kartu. Resp. mi nedošlo, že bych si měl zapamatovat nový pin a na začátku jsem telefon vypnul, kvůli šetření baterie. Tak to asi budu muset vyřešit někde na prodejně až v pondělí.

2. den neděle 17.9.2017

Rybníky – Dobříš – Hostomice – Lochovice – Hořovice – Osek – Kařez – Lhota pod Radčem – Radnice – Břasy – Všenice – Chrást – Třemošná – Příšov – Úněšov – Štipoklasy – Krsy – Úterý – Beroun – Klášter – Teplá

km 142, celkem 210, čas 11:15 (12.6 km/h)

čekárna ráno

pauzička u sloupů VVN

Dobříš. "Dva zámky plný spisovatelů"

silnička

na šraňkách

to je samá pauza a žádná jízda

odvážné tvrzení. zvláště u této...nehudební nekapely
(rock against injustice)

pauzička v lese

plzeňský kraj

pod dálnicí (D5)

jedu doprava

sváča před kostelem v Radnici

kolem muzea letadel ve Zruči u Plzně

pauzička před noční jízdou. silnice E49, Úněšov

opouštím Úterý. v neděli. trapný vtip, ale nemohl jsem si to odpustit

   Počasí ráno dobré. Vyrážím ale až někdy po půl osmé. Tak takhle by to nešlo. Tohle musím vylepšit. I přes den počasí dobré, že by se to včera vypršelo?

   Zaznamenávám první souhlasné (předpokládám, že bylo souhlasné, jinak by asi spíš troubil, ne?) bliknutí předjíždějícího automobilu.

   Za Úterým, už v noci, hledám čekárnu. Po pravdě řečeno už ji vyhlížím dlouho, ale nějak se nedaří. Na téčku u Berouna je celkem pěkná. Ale žel, je to tam horší než na smetišti. Takže dojedu až do Teplé. A protože už mi docházejí síly a začínám usínat, rozložím si spacák u lavičky na cyklostezce. Snad se mi povede vstát zítra dřív, než začnou jezdit první cyklisté do práce.

   Jsem tak vyšťavenej, že zápis trasy a poznámky nechávám, oproti zvyklostem, až na zítra.

   Abych doplnil energii, otvírám si pivo a doslova sežeru celou tabulku čokolády. Nebyl to úplně nejlepší nápad. Vlastně to byla kardinální blbost. Jak bych to tak co nejjemněji opsal....No prostě tuhle kombinaci už příště vyhledávat nebudu.

3.den pondělí 18.9.2017

Klášter –Mrázov - Ovesné Kladruby – Zádub-Závišín – Mariánské Lázně – Velká Hleďsebe – Valy – Lázně Kynžvart – Dolní Žandov – Okrouhlá – Lipoltov – Kynšperk nad Ohří – Nebanice – Hartoušov – Třebeň – Františkovy Lázně – Hazlov – Aš – Krásná - bod ZBP – Krásná – Aš – Hazlov - Poustka

km 121, celkem 331, čas 8:41 (13.9 km/h)

přístřešek v Teplé

duha. bude pěkně

tady jsem nocoval. evidetně není dobré počasí

tady zůstávám skoro do desíti

ani kolegové geodeti nevystupují z auta

Ovesné Kladruby. to jsem si nemohl nevyfotit

tady doprava

a už v lázních. Mariánských Lázních

STAN zbrojí na volby i tady

a už (nebo tedy spíše "už") v Lázních Kynžvart

silnice. I/21

přes dálnici (D6)

schovávám se před deštěm

jednostopý kolega

doprava na Aš

může tuhle partu někdo volit? něřknu-li volit s hrdostí?

doprava na Aš

k hranici

větrníky

větrník

bod 000903050202 (není to nejzápadnější bod ZBP)

bod bez poškození

vytyčovat les a najít původní kamenný mezník. může být vůbec

nějaké větší štěstí?

kávička na benzince v Aši

noční čekárna

mapa bodů ZBP

   Asi v půl šesté začíná pršet. Moje včerejší přání (vstát dřív než začnou jezdit první cyklisté) se splňuje. Chvíli se tedy rozhoduju, jestli to bude pět kapek nebo víc, ale zvyšující se intenzita deště mi dává jasnou odpověď. Není na co čekat, rychle balím a jedu do Teplé. Zastavuju se ani ne po kilometru na začátku města, pod přístřeškem. Alespoň budu mít čas dopsat včerejší trasu.  Objevuje se duha, bude pěkný den.

   Dopisuju poznámky a asi v sedm jsem připraven na další kilometry. Jako rosnička bych se neuživil. Za chvilku začíná průtrž mračen. Než dojedu do Mrázova (což jsou nějaké cca 4 km) a odstavím to na železniční zastávce, jsem mokrý i na místech o kterých jsem ani nevěděl, že je mám. Na zastávce zkejsávám snad až do desíti, než přejde alespoň ten největší slejvák a už jen drobně prší. Tak to dneska zase skoro nic neujedu. Ani kolegové nevystupují z auta a asi nechávají měření až po obědě.

   V Mariánských Lázních nacházím prodejnu telefonního operátora. Změna pin se daří, po pravdě řečeno jsem si myslel že bude složitější. Dostávám zprávu, že v Táboře budou na konci měsíce Houpací koně. Jestli je budu chtít stihnout, tak budu muset máknout (rozuzlení na konci).

   Za Lázněma Kynžvart se dostávám na hlavní silnici, přivaděč na D6. Ale provoz je celkem mírný. Před dálnicí sjíždím ze silnice, ale v Lipoltově špatně odbočím (resp. spíše neodbočím a nějak se zamotávám) a musím to vzít přes Kynšperk nad Ohří, přes který jsem jet nechtěl. Zajížďka cca 10 km. Snad mi nebudou na konci dne chybět.

   Za Kynšperkem začíná zase pršet. Schovky v čekárnách. A to jsem chtěl dnes dojet na nejzápadnější trigonometrický bod a ještě nabrat trochu směr na sever. Ale je to rychlý déšť, za půlhodinky je po všem, tak snad to ještě dneska dám.

   Františkovy Lázně – Aš hlavní silnice. Celkem provoz. Část silnice v rekonstrukci, taže čekání v kolonách. Zase jsou okolnosti proti mému plánu. Takže vlastně je vše při starém. Cestou si alespoň vyhlédnu jednu čekárnu, ke které bych se chtěl ještě dnes vrátit, dovolí-li okolnosti.

   Nakonec se do Aše dostávám ještě za světla. Mám tak cca hodinku na nalezení trigonometru, než padne tma.

   V Krásné se potřebuju zeptat někoho na cestu. Jako na potvoru zrovna nikdo není venku. Jezdím sem a tam a tam a sem. Asi při třetím projetí mám štěstí a někdo vychází ze dveří. Dostává se mi fundované odpovědi, hlavně se mám hledat tři větrníky, které jsou už v Německu, a jedu hledat bod.

   I tak je to ještě nějakých pět kilometrů přes les, musím s sebou hodit.

   Vyjíždím z lesa a vidím místo, kde by měl ten můj bod být. Ještě tedy musím přes louku, ale je tu alespoň vyjetá cesta k větrníků,. Kolo nechávám na kraji lesa a jdu na jeho kraj hledat bod. Místopis říká, že by měl být u nějaké mýtiny. Mýtina nikde. Sto metrů po poli kolem kraje tam, sto metrů zpátky a nic. Jestli mu chybí OT, tak asi nepochodím. Nebo jestli je někde v nějakém hustém křoví.

   Beru kolo a jdu ještě jednou po poli kolem lesa. Nic. Tohle celé trvá tak dobře přes půlhodiny. Už je tma, takže to vzdávám, abych se dostal ještě alespoň k té vyhlédnuté čekárně.

   Nechce se mi to objíždět zase kolem větrníků a beru to přes pole. A najednou je tam. Trigonometr. Není to ten nejzápadnější, ale druhý nejzápadnější. 90305-205. A slouží jako jako orientace pro 90305-6, tak snad by se tak nějak dalo uhádat, ne?

   Ne, nedalo. Po návratu u PC zjišťuju, že jsem se hledal 90305-6 na jiném místě. A ani ten nalezený bod není 90305-205. Je to 90305-202. Od 90305-6 je ještě nějakého půldruhého kilometru – viz. mapa.

  Ale tohle na místě ještě nevím a v domnění, že jsem relativně uspěl, se vydávám zpět. Cestou si ještě fotím kamenný mezník v lese. Zřejmě vytyčení lesních pozemků v rámci pozemkových úprav. Kolíků kolem cesty vidím dost.

   Večerní káva na benzince bodne a pomůže mi dostat se asi v deset k vyhlédnuté čekárně na křižovatce. U čekárny je odstavený kamión a řidič si bude evidentně dávat šlofíka. Tak snad se nebudeme vzájemně rušit...

4. den úterý 19.9.2017

Františkovy Lázně – Třebeň – Milhostov – Hluboká – Habartov – Svatava – Lomnice – Vintířov – Chodov – Nová Role - Děpoltovice – Hroznětín – Bystřice – Hluboký – Horní Žďár – Ostrov – Stráž nad Ohří – Boč – Pernštejn – Klášterec nad Ohří – Málkov – Chomutov – Jirkov – Komořany – Dolní Jiřetín – Horní Jiřetín – Hamr – Loučná – Osek – Hrob

160 km, celkem 491, čas 10:40 (15.0 km/h)

plánování trasy

do mlhy

stále mlha

silnička

ústecký kraj

kilometry

v Klášterci mají muzeum hodin

kafíčko na benzince v Klášterci

kolem elektrárny Prunéřov

vjíždím do Chomutova

silnice Chomutov - Litvínov

Horní Jiřetín. překvapuje mě velikost obce. není to jen pár chalup

zde možno sledovat vývoj (ne)prolomení limitů

Ráno na zastávku nikdo nepřichází. I kamión je pryč. Jsem připraven vyrazit už před sedmou, ale je mlha, fouká, mrholí. Čekám do půl osmé, ale nezlepšuje se to, takže vyrážím. Čekání bylo zbytečné. Mlha se rozpouští až někdy před polednem.

   Trochu bloudím v Hluboké. Zapomínám odbočit a z další vsi se vracím.

   Za Lomnicí chci odstranit v kopci ze silnice kámen. Nechci kvůli tomu zastavovat, tak do něj jen drbnu, jakože se odvalí na stranu. Nebyl to kámen, ale kus hlíny. Jak čekám jiný odpor, než který se dostavuje, tak málem padám z kola. Situaci ustojím, ale celou nohu mám od mazlavého bláta.

   Na úpatí Krušných hor, někde za Děpoltovicema, déšť. A zrovna když se nemám kde schovat. Je to ten sice krátký, ale za to vydatný. Hned po něm začíná svítit, takže celkem rychle oschnu.

   Za Ostrovem najíždím na hlavní silnici. Po které jedu až do Litvínova, cca nějakých šedesát kilometrů. Občas opravované úseky, takže stojím v koloně. Průjezd Chomutovem po hlavní je taky celkem chuťovka.

   Do Horního Jiřetína se dostávám už za tmy. Nevidím žádné ukazatele, tak se ptám místních na cestu. Posílají mě navzájem se vylučujícími směry. Nechci jet přes město (tedy přes Litvínov), takže volím cestu krajem města.

   Na konci jedu kolem toho slavného Koldomu. Žel už noci, takže jsem si jej ani nevyfotil.

   S čekárnama to tady není úplně nejlepší. Nakonec končím v Hrobě, někdy před jedenáctou. Než si rozložím ležení, projede kolem dvakrát městská policie a jednou státní. Ale zřejmě si mě nevšimli.

   Brzdy přestávají brzdit, budu muset zítra někde vyměnit špalky.

5.den středa 20.9.2017

Dubí – Přítkov – Krupka – Chlumec – Libouchec – Jílové – Děčín – Ludvíkovice – Kámen – Srbská Kamenice – Jetřichovice – Dolní Chřibská – Doubice – Kyjov – Vlčí Hora – Brtníky – Mikulášovice – Vilémov – Lobendava

km 108, celkem 599, čas 7:54 (13.7 km/h)

čekárna ráno. v Hrobu

rovně na Krupku

něco pro fanoušky Vetřelce

tady kolo dostává nové brzdové špalky

ta cedule už byla vyvrácená. opravdu

přes dálnici (D8)

vjíždím do Děčína

přes most v Děčíně

doleva na Jetřichovice

letecká katastrofa v Srbské Kamenici v roce 1972

to heslo je špatně. správně by tam mělo být "odvaha dělat ze sebe kašpara"

NP České Švýcarsko

Doubice

škola na prodej

v Zahradách se schovávám před deštěm

kaplička

přes koleje

a tady se vyrábějí legendární rybičky (Mikulášovice)

k Lobendavě

dnešní čekárna

   Daří se mi vstát dřív než přijdou první cestující na zastávku. Policie, ani státní ani městská, mě za celou noc nenavštívila.

   Zaznamenávám drobné potíže s pravým chodidlem. Trochu kulhám. Snad se to nějak poddá.

   V Krupce si nechávám měnit brzdové špalky. Před provozovnou jsem asi v devět, na ceduli mají napsáno od desíti. Zkouším dveře. Je otevřeno.

Majitel přichází z dílny. Omlouvám se mu, že vím, že má napsáno od desíti, ale bylo otevřeno. Nevadí. Když sundám brašny, mění mi špalky. Z tabletu mu k tomu hrají (tuším že Horkýže Slíže, dohledej).

Za chvilku je hotovo. Ptá se mě na odkud jedu. A že prý má kousek od Tábora (v Deštné) chalupu. A kam že jedu. Ale hned se zeptá „nebo cesta je cíl“? Konečně někdo, kdo to chápe. Dost lidí se ptá, jestli jsem byl na nějakém hradě, na nějaké pamětihodnosti nebo prostě nějak zajímavém místě. A přitom je to tak jednoduché.

Děkuji, loučím se a jedu dál.

Na okraji Děčína mě dojíždí strejc na kole. „No jo, ale koho volit“, ptá se, když se dostane na mou úroveň.

To už neradím“, odpovídám.

Strejc nabírá rychlost, otáčí se dozadu na mne a zavolá „Jedině SPD“.

No, to určitě, pomyslím si, ale nahlas už neříkám nic.

Za Děčínem, po tom, co s jazykem na vestě vyjedu kopec (ještě ve městě se ptám na cestu a spoluobčan říká „je to nějakých 5 kilometrů. A pět set metrů výškových“), odbočuju z hlavní a dostávám se do NP České Švýcarsko.

Jedu taky kolem desky upomínající na letecké neštěstí jugoslávského letadla z roku 1972.

U osady Zahrady začíná pršet. Schovávám se do čekárny, ale s deštěm je to takové jako jo a ne, takže za chvilku vyrážím dál.

Zastavuje mě pár v BMW. Jestli prý nevím, kde je tady čerpací stanice pohonných hmot.

Jste na suchu“?, ptám se.

No, trochu jsem to podcenil. Už jedeme jen na výpary“.

Podle mapy mu radím Šluknov, což je odtud nějakých devět kilometrů, tak snad tam dojeli.

Jedu kolem nožířské výroby. A podle znaku tady vyrábí i legendární rybičky.

Kávička na pumpě ve Vilémově.

V Markétě pes za plotem. Štěká. Ale kruci, plot tu není. Jde po mně docela ostře, celkem mám co dělat, abych mu ujel. Naštěstí je to z mírného kopečka. Budeš si muset počkat na další oběť, psíku.

V Lobendavě jsem někdy po osmé hodině. Na bod dneska už určitě nepojedu, je někde na zalesněném kopci, dost možná ho nenajdu ani přes den, natož za tmy.

Jedu tedy přes vesnici a hledám čekárnu. Je tu. Prostorná a v rámci možností i celkem na dobrém místě. Při psaní poznámek ještě přijíždí noční autobus. Chvíli tu čeká. Nevím, jestli mě nebude řidič vyhazovat, ale pravděpodobně si mě ani nevšiml.

Podle jízdního řádu jede první autobus v 5:30, další v 6:30 a zřejmě školní v 7:30. Tak uvidíme.

6.den čtvrtek 21.9.2017

Severní – Buková hora (bod) – Lobendava – Lipová – Šluknov – Rumburk – Jiřetín pod Jedlovou – Svor – Nový Bor – Sloup v Čechách – Zákupy – Mimoň – Ralsko – Mnichovo Hradiště – Kněžmost - odbočka na Solec

117 km, celkem 716, čas 8:44 (13.4 km/h)

Severní

cesta k Bukové hoře

nezbýváme než to vzít lesem. s kolem to moc dobře nejde

dostám se za ohradník

a v tomhle místě to vzdávám. pod kopcem je stádo skotu. někde

na tomhle kopci by měl být bod

cesta z Bukové Hory. tuhle jsem měl zřejmě najít při cestě k bodu

tak jedu alespoň na druhý nejsevernější bod ZBP. ale i tady jsou kravičky proti

mapa bodů ZBP

kdo najde nevěstinec?

definitivně opouštím sever a jedu na východ

na náměstí ve Šluknově

Rumburk

Jiřetín pod Jedlovou

liberecký kraj

tady doprava

Sloup v Čechách. tady musí mít věřící kondičku

jak jen tomu názvu rozumím...

kafíčko před noční jízdou

Probouzejí mě první cestující v 5:30.

Asi nějaký turista“. Dál už nikdo mojí přítomnost nekomentuje a chlapi řeší nějaké provozní věci ve fabrice. Dělám že spím.

Autobus v 6:30 nezaznamenávám vůbec.

A probouzejí mě až děti na odvoz v 7:30.

Šťouchněte do něj někdo, jestli žije“

Smích.

No ale umělý dýchání nedávám“, slyším holčičí hlas“ „Fůůůůj“.

Ještě větší smích.

Pořád dělám že spím. A čekám, až přijede autobus. Dneska to trvá nekonečně dlouho. Ale nakonec (jako vždycky) autobus přijede, cestující nastoupí a můžu konečně vstát. Nikdo mne nešťouchnul.

Po obvyklých ranních úkonech jedu konečně na bod. V Severní nemůžu nějak najít cestu na Bukovou horu. Tak jezdím chvilku sem a tam. Mám štěstí. Před jedním domem dcera (zřejmě) vychází s maminkou (zřejmě) z domu nasedá do auta. Oslovuju maminku se žádostí o radu kudy na Bukovou horu. Dcera (jede do práce) zastavuje auto a jde k nám. Chvíli se radí, kudy mě poslat.

Počkejte, podíváme se na internet“ a mizí v domě. Za několik minut přicházejí zpět a radí mi kudy.

Vyjadřuju obavu, jestli dcera nepřijde kvůli mně pozdě, ale prý ne.

Loučím a vyrážím k bodu. Po polní cestě. Na kraji lesa, kam mě poslala děvčata, zase trochu nevím. Je tu dost odboček a možností, kudy se dát. Ale slyším pilu. Jedu lesní cestou za zvukem. A za nějakých deset minut jsem u lesního dělníka. Jdu k němu opatrně zepředu, aby se mě nelekl a nezpůsobil si zranění. Upřesňuje mi kudy se mám dát. Zranění si nezpůsobuje.

Jedu tedy zpět a v místě, o kterém si myslím že lesák mluvil, uhýbám do kopce. Cesta ale za chvilku mizí, takže tlačím kolo lesem. Nejde to moc dobře. Což je eufemismus ke slovu „špatně“. Po nějaké době se ale dostávám k nějaké louce, o které taky muž s pilou mluvil. Je ale ohrazená elektrickým ohradníkem. Ocitám se ale u vstupu, tedy je tady možnost ohradník otevřít přes ty...jak se to jmenuje...no prostě jak to chytnete a dáte pryč.

Vstupuji tedy (opatrně) na pastvinu. Snad budu mít štěstí a kravičky už budou zazimované. Jedu na horizont a...nemám štěstí. V dálce pod kopcem vidím stádo. A navíc jsou tam i nějací honáci. Nebo prostě zemědělci. Tak tudy to nepůjde. Vyklízím pole (tedy vlastně louku) a jedu zase ke vstupu. Zkouším to vzít kolem ohradníku, ale je nekonečný. Po nějaké skoro hodině to vzdám (nenašel jsem ani zajišťovací bod k trigonometru) a vyrážím zpět, směr Severní. Ale směr (pořád jsem někde v lesích) jen odhaduju. Dostávám se na cestu, kterou mi radil lesák, a kterou jsem předtím stejně tak úplně netrefil. Ale bylo to těsně.

Jedu zase kolem chalupy, kde jsem se ptal na cestu. Maminka nosí dřevo do chalupy. Ptá se, jestli jsem se dostal kam jsem chtěl. Ne, nedostal. Zastavila mě ohrada.

Tak jedu alespoň na druhý nejsevernější bod. Ten by snad měl bý, co se týče nalezení, lehčí. Jedu Severní cestou do Německa a míjím zemědělský areál. Podle místopisu by to tady někde mělo už být. A zase ohradník! Tentokrát ale bez vstupu. Přehazuju kolo přes dráty (což zní takto napsáno jednodušeji, než to bylo provedeno) a sám ohradník podlézám. A jedu ke svahu, na kterém by měl trigonemetr být. Ano, je tam už ho vidím. Ale ouha, kravičky zrovna vypustil někdo z kravína. A nezdá se, že by se chtěli nějak kamarádit. Rozbíhají se ke mně. Fotím si bod z dálky (ani se mi nepovede opřít kolo o tyčku) a prchám zpět.

Takže ani nejsevernější bod se mi příliš nepovedl. Ještě že si můžu říct „cesta je cíl“.

V poledne jedu přes Lobendavu, kolem čekárny, kde jsem na dnešek nocoval. Celé dopoledne jsem strávil hledáním trigonemetru. Dnes tedy rekord nepadne, po pravdě řečeno budu rád, když ujedu alespoň stovku.

I kvůli tomu zdržení se s hledáním bodu se snažím jet dlouho. Ale v devět to zastavím u čekárny u kukuřičného pole. Začíná pršet. Dneska se mi tedy čekárna příliš nepovedla. Snad Kukuřičné děti operují dnes na druhé straně pole. Věkově bych už neměl šanci.

7.den pátek 22.9.2017

Přepeře – Doní Boušov – Domousice – Dětěnice – Libáň – Kopidlno – Slavhostice – Kozojídky – Vinary – Starý Bydžov – Nový Bydžov – Nechanice – Kunčice – Roudnice – Dobřenice – Syrovátka – Osičky – Rohoznice – Dolany – Hrádek – Srch – Kunětice – Sezemice – Časy – Holice – Ostřetín – Litětiny – Uhersko – Městec

132 km, celkem 848, čas 8:00 (16.5 km/h)

včerejší čekárna se mi příliš nepovedla

královehradecký kraj

silnička

místní kolega geodet je zřejmě fanoušek nehudební neskupiny Ortel.

anebo nevím, co jej vedlo k takovéto signalizaci stanoviska

ano, bude líp. až politická divize holdingu se svým šéfem zmizí v propadlišti dějin

na šraňkách. v Novém Bydžově

CD zdarma ke vstupence? jo, tak to se vyplatí

kruci, to nemohlo ještě chvilku vydržet?

něco pro kolegu

přes dálnici (D11). orel Mattoni

Kunětická hora. I když hora...jak se to vezme (307 m.n.m.)

Časy. originál a český cover

v Holicích si plánuju kam bych ještě dnes mohl dojet. a mažu řetez. začíná vrzat

   Školák ze Solecu (Solece?, jak to mám sklonit?) se zřejmě bojí jít až k čekárně a čeká na křižovatce (cca 50 m od čekárny). Anebo takhle čeká na autobus vždycky, těžko říct.

   Přichází lehká únavová krizička. V Ledkově se uklízím do vlakové zastávky, jakože si dám dvacet. Už se mi to skoro daří, když v tom – hlášení městského rozhlasu. Město Kopidlno zve na rybářské závody, na přednášku „civilizační choroby“ na fotbalové utkání (které se bylo přeloženo z důvodu nemocnosti většího množství fotbalistů) a asi snad ještě na deset dalších akcí. Taky ženský hlas z ampliónu upozorňuje na městkou vyhlášku o zákazu pití alkoholu na veřejném prostranství. A následuje výčet tolika ulic a lokalit, že tolik jich snad ani ani v Kopidlně být nemůže. A taky vyhrožuje přestupkovou komisí. Hlášení trvá snad čtvrthodiny. Snad se už blíží ke konci.

Opakuji hlášení. Město Kopidlno zve na zítřejší rybářské závody konané...“

   No tak to už vzdám, vyklízím pole (teda vlastně čekárnu) a jedu dál. Přes Kopidlno, kde si raději nedám pivo nikde, aby mě neposlali ke komisi.

   Krizička nějak samovolně pomalu odchází.

   V Rábech trochu bloudím. Někoho bych se zeptal, ale zrovna nikdo není venku. Chvíli jezdím sem a tam, nakonec přeci jen zahlídnu, jak někdo nosí věci z auta do garáže.

Cože, tady a zabloudit? Nemožné“, říká obyvatel Rábů.

Ale cestu mi vysvětluje. „A pod horou se dáte doprava“.

   Po horou? Pod jakou horou? Vždyť je to tady placka. Ale nahlas neříkám nic, jen děkuju za radu a vyrážím směrem, kterým mě poslal.

   S tím blouděním měl pravdu. Myslel jsem že jsem na mapě o křižovatku jinde než jsem opravdu byl, proto mi situace nekorespondovala s mapou.

  A i s tou horou měl pravdu. Najednou, uprostřed roviny tam je. Kunětická hora. I když hora... 307 m.n.m.

   Dojíždím do Holic, někdy před osmou. Vymýšlím trasu po hlavní silnici, že bych se dostal někam za Vysoké Mýto, kdybych jel tak dejme tomu ty dvě hodinky. Nicméně provoz na hlavní silnici mě už v další vsi (Ostřetín) nutí změnit trasu a odbočit na vedlejší. Sice to bude pořád někam doprava, doleva a dívat se do mapy, ale pořád bezpečnější než na hlavní.

   Jedu asi do desíti, kdy zastuvuju v čekárně. Je celkem prostorná, sice ve vsi, ale na relativně dobrém místě. Dělá se zima, takže trochu (tedy trochu – relativně trochu) ulehčuju placatce.

8.den sobota 23.9.2017

Chroustovice – Lozice – Luže – Nové Hrady - Proseč – Svatá Kateřina – Borová – Polička – Pomezí – Radiměř – Hradec nad Svitavou – Sklené – Pohledy - Křenov – Zadní Arnoštov

88 km, celkem 936, čas 6:44 (13.1 km/h)

včerejší čekárna. relativně se mi povedla

tady mi dovolují nabít si telefon

nehudební neskupina bude mít prezentaci v Hlinsku

stále mlha

okres Chrudim

Řád národa? Béčko SPD? ale možná jsem odtržen od reality...

Polička mě nevítí zrovna přívětivě

dopuju se kafem. trochu pomůže

silnička

Sklené...

...pohledy. známe (nekecám, takhle jsou ty vsi za sebou)

a tady je někdo kašparův oddaný fanoušek. anebo je to chalupa samotného předsedy

Nahnědlých tendencích?


  Ráno vyjíždím až někdy v osm. Mlha, ale až zvedne, mohlo by být pěkně.

   V Lužích dělám nákup, včetně lavičky rumu (včera jsem té placatce ulehčil spíše více než méně).

  „Aby vám na cestě nebyla zima, že?“, podotýká paní prodavačka.

   „Přesně tak. A jelikož jste správně usoudila, že jsem na cestě, mohl bych si u vás, prosím pěkně, tak na hodinku nechat nabít telefon“?

Čekám tedy na náměstí asi hodinu a přečtu skoro celé noviny. Je to sice zdržení, ale až se to počasí trochu vybere a když pojedu trochu na dřeň, mohl bych to časové manko smazat. Jdu si pro telefon a vyrážím dál. Mlha se zatím nerozpouští.

Ne, jako rosnička bych se opravdu neuživil. Začíná dost pršet, foukat a vůbec je takové počasí na všechno možné, jen ne na jízdu na kole. Často zastavuju v čekárnách. Tak takhle to manko nedoženu. Budu rád, když vůbec dneska udělám stovku. V Borové zůstávám snad hodinu, než přestane alespoň ten největší nápor. Přestává mě to bavit, takže vyrážím dál po hlavní silnici do Poličky, i když ještě prší a fičí studený vítr.

Přestává fungovat zadní brzda. To jsem už zase sjel špalky? Nějak brzo, ne? Zítra je neděle, bude to muset vydržet až do pondělí.

K večeru už déšť trochu ustává. I když nebe je pořád těžké. Zatavuju už půl osmé. Musím se smířit s tím, že dneska to holt zrovna rekord nebude. Sice by se dalo ještě momentálně chvíli jet, ale stačilo by do mraku píchnout špendlíkem a je tu zase slejvák jako hrom. A ta čekárna, kterou jsem v půl osmé objevil, vypadá zrovna celkem použitelně a je i na dobrém místě.

9.den neděle 24.9.2017

Jevíčko – Biskupice – Jaroměřice – Šubířov – Konice – Přemyslovice – Kostelec na Haná – Prostějov – Dub nad Moravou – Brodek u Přerova – Přerov – Domaželice – Bystřice pod Hostýnem – Loukov – Komárno – Kunovice – Police

123 km, celkem 1059, čas 7:33 (16.3 km/h)

včerejší čekárna se mi celkem povedla

 

ne, tudy jsem nechtěl jet

 

olomoucký kraj

Kostelec na Hané

pauzička v parku v Kostelci

nehoda za Přerovem

literárná zastávka v Dubu na Moravou. nezamčená. a vedle je dokonce toaleta.

taky nezamčená

jedu do zákazu

v Přerově

tohle heslo na mne nějak nefunguje. po pravdě řečeno si myslím, že je hloupé

je podzim. definitivně

silnička

zlínský kraj

noční čekárna

   Ráno se nemůžu vykopat. Vyrážím až v devět. Počasí oproti včerejšku lepší.

   Divná věc, brzda se přes noc neopravila. Ani přední brzda na tom není zrovna nejlépe. Z kopců budu muset je...v rámci možností prostě nějak opatrněji.

   Za Jevíčkem asi přejedu nějaký bludný...nevím, kořen asi těžko na silnici, tak asi šachtu. Dvakrát netrefuju výjezd z města. Co se to děje?

   Z jednoho kopce se mi to rozjede víc než bych chtěl, že ten zbytek špalků na přední brzdě není schopen pohltit energii bicyklu. Pod kopcem vidím značku dej přednost. Tak tohle by nemuselo dopadnout dobře. Zkouším brzdit podrážkou a na křižovatce se mi daří zpomalit alespoň na tolik, že můžu zjistit, že zprava nic nejede (doleva vidím). Budu muset zatím jet ze sjezdů ještě pomaleji, než jsem zamýšlel, než to snad zítra nechám někde opravit. ,

   Za Přerovem mě předjíždějí (tedy spíše míjejí) hasiči s majákem. Za chvilku dorážím k nehodě na křižovatce. Auta ve škarpě. Pravděpodobně nedání přednosti v jízdě.

   Za chvíli mě předjíždí motorkář. A za další chvilku se s ním potkávám u další nehody. Ne, on nebourá. Zastavuje na konci řady u další nehody a zrovna je něj policista. Co slyším, tak dostává pokutu za to, že předjížděl zprava.

   Počasí je trochu dubnové, chvíli prší, chvíli je pěkně.

   Přes den vidím samé pěkní čekárny (resp. si některých všímám). A teď, když u bych chtěl tak nějak zastavit, samá prosklené zastávka.

   Až někdy v půl deváté mám štěstí. Těsně před Valašským Meziříčím, kde bych si chtěl zítra nechat vyměnit špalky. Luxusní čekárna, dokonce i se dveřma. A mimo vesnici. Mohl bych chtít od života víc?! To by snad už bylo rouhání...

10. den pondělí 25.9.2017

Branky – Valašské Meziříčí - Hodslavice – Veřovice – Frenštát pod Radhoštěm – Kunčice pod Ondřejníkem – Frýdlant nad Ostravicí – Pržno – Baška – Frýdek-Místek – Dobrá – Horní Tošanovice – Hnojník – Třinec – Bystřice – Košařiska

104 km, celkem 1163, čas 6:44 (15.4 km/h)

čekárna ráno

čekárna-detail

ve Valašském Meziříčí

a tady mi dávají další nové brzdové špalky

z této schránky odešly pohledy

tak na tomto náměstí se v půl třetí ocitá Petr Fiala (ne předseda ODS)

silnička

moravskoslezský kraj

Hodslavice, památník a rodný dům Františka Palackého

silnička

bezejmenný nebo Bezejmenný?

památník u silnice

Frenštát pod Radhoštěm

okres Frýdek-Místek

silnička

Frýdlant nad Ostravicí

Frýdek-Místek

přes dálnici

změnu? jakou změnu? převod ČR do holdingu?

vyhlížejí mimozemšťany?

odsud se začínají objevovat dvojjazyčné nápisy

chvilku po cyklostezce

tady doprava na Milíkov

noční čekárna

   Zase se ráno nemůžu vykopat. Asi proto, jak je ta čekárna tak luxusní. Jeden z cestujících si chce sednout dovnitř, ale jen co otevře dveře a zjistí vetřelce, tak raději zůstává venku.

   I když jsem se nemohl vykopat, tak v Meziříčí jsem v půl deváté. Od kolika tak může být otevřeno v nějakém servisu? Nejdřív v devět, ne? Na kafe z benzinky je snad čas, ne? Na kafe je čas vždycky.

   V Meziříčí trochu bloudím. Ale po radách místních jeden cykloobchod nacházím.

   „Dobrý den, děláte tady taky cykloservis, prosím“?

   „Jo, děláme“, říká zřejmě majitel celkem velkého obchodu. „Ale jen na kola koupená u nás. A teď toho máme v servisu celkem dost“.

   Aha? To si jako dělá prdel (omlouvám se, ale takhle jsem si to pomyslel), ne? Vždyť snad vidí že jsem na cestě. Blbec. Ani se nezeptá, co bych potřeboval. Výměnu brzdových špalků, pitomče! Jak dlouho to může trvat? Dvacet minut max. ne?

   Ale nahlas samozřejmě řeknu „Aha, to je škoda. A nevíte kde bych tady našel jiný cykloservis“?

   Tak mi alespoň radí obchod Valmez bike.

   S dalšíma radama nacházím obchod Valmez bike. Z prodejny mě posílají, že servis je vzadu a tam si to řeší sami.

   U zvonku je cedule „kola do opravy přijímáme čistá“. A kruci, tuhle podmínku fakt nesplňuju. I tak zvoním. Otevírají se dvěře.

   „Dobrý den, co byste potřeboval“?

   „Dobrý den. Potřeboval bych vyměnil brzdové špalky. Ale neumím splnit to, co požadujete tady“, ukazuju na ceduli o čistotě kola.

   „Tak sem vemte kolo, podívám se na to“. Minimálně chápe, že jsem na cestě.

   „Jo, tak to asi uděláme. Ale nebude to hned, máme toho teď dost“.

   Jak že to nebude hned? To budu muset kvůli dvaceti minutám čekat do zítřka?, myslím si.

   „Budete tak za dvě hodiny. Dejte mi číslo a já vám pak zavolám“.

  Jo, tak, za dvě hodiny. Uf. Ale vyděsil mě. Zapínám telefon.

   Vracím se na náměstí. Píšu pohledy a sotva stačím přečíst první stránku (Širokko je v nemocnici po pádu. Širokko! Chápete to?!), sms „kolo připravené k odběru“. Te není snad ani za hodinu od zadání. Dnešní kilometrové manko by nemuselo být tak velké.

   Děkuji, beru si kolo, vypínám telefon kvůli šetření baterie a vyrážím dál. Tedy vyrážím – z města se zase tak nějak vymotávám, jsou tu nějaké uzavírky a tak.
    V Hodslavicích si dávám pauzičku u pomníku místního rodáka, Františka Palackého. Zapínám telefon. Nepřijatý hovor. Co to? Číslo cykliservisu. Volám zpět. Nikdo to nebere. Zřejmě jsou na obědě. Proč volali? Jestli mi naúčtovali méně než měli, pošlu jim to až se vrátím.

   Ve Veřovicích dokupuju nějaké zásoby. Chci si zamknout kolo ke kolostavu a...už je mi asi jasné, proč volali. Nemám zámek na kolo. Z nějakého důvod si jej zřejmě technik při opravě sundal a pak jej nevrátil zpátky. No a já jsem si toho samozřejmě měl taky všimnout.

   „Tak už je mi jasné, proč jste volali. Jsem ve Frenštátu, vracet se nebudu. Zámek si nechte nebo jej někomu dejte“, píšu sms. A sděluju ještě nastavený kód.

   „Dobře, ale chvilku vám ho tady necháme, kdybyste se pro něj přeci jen zastavil“, odepisují. Hm, tak do Valašského Meziříčí se podívám zřejmě až se tam otevře muzeum Mňágy a Žďorp.

   Někde v Neborech jedu chvilku po cyklostezce. Proti mně jsou dva místní občané. Cyklostezka je úzká, ale ohleduplně se vyhýbáme. Jeden se otáčí, a když si přečte můj apel, volá „Ano, nebudeme volit ANO“.

   „Díky“, volám zpátky.

   Chtěl jsem se dnes dostat co nejblíž k bodu, zítra zase určitě ztratím půlden, než se k němu dostanu, ale dostávám se na hlavní tah na Slovensko. Provoz značný a v Bystřici, už za tmy, raději uhýhám do kopců.

   Asi v devět jedu kolem výborně položené čekárny. Sice by se dalo ještě chvíli jet, ale najdu takhle luxusní místo? Nic, je rozhodnuto, dnes se utábořím tady, byť jsem chtěl trochu smáznout to čekání na servis kola. Zítra bych měl být u na Trojmezí, a pak směr Lanžhot.

11. den úterý 6.9.2016

Milíkov – Jablunkov – Mosty u Jablunkova – Hrčava – Trojmezí (bod) – Hrčava – Mosty u Jablunkova – Svrčinovec (SK) – Čadca -Raková – Staškov – Turzovka – Makov – Trojačka - Uzgruň (CZ) Velké Karlovice – Karolinka – Halenkov – Hovězí – Ústí – Valašská Polanka – Prlov – Bratřejov – Vizovice – Loučka – Slopné – Sehradice – Dolní Lhota – Horní Lhota – Dolní Lhota – les před Luhačovicema.

166 km, celkem 1329, čas 12:25 (13.4 km/h)

čekárno ráno

čekárna detail

informační tabule

beskydským podhůřím

jablunkovsko na dlani

na šraňkách

Jablunkov

Mosty u Jablunkova

cesta do Hrčavy

v Hrčavě

k Trojmezí

údolí s dálničním mostem

bližší schody jsou v ČR, vzdálenější v SR

bod ZBP. není nejvýchodnější

mapa bodů ZBP

ukázka mapy

altánek u Trojmezí

a už zase z Hrčavy na hlavní

dostat se v zimě do Hrčavy je celkem logisticky náročné

na Slovensku

Svrčinovec

jenom do Čadce

pod dálnicí

Čadca

asi tu taky budou volby. na křižovatce doprava

krajnice jsou celkem rozbité. občas

rodný dům Josefa Krönera ve Staškově...

...je bývalá vechtrovna

taky tu mají chodník Josefa Kröneram, s výjevy z jeho filmů

Turzovka

tady rovně

bývalý přechod hranice

tady doleva

partyzán na ČR/SR hranici

začátek sjezdu Javorníků

tady doleva

doprava na Vizovice

pokus o noční foto Vizovic

   Dopoledne se nějak nemůžu rozjet, přitom ale silnice dobrá. Jedu podhůřím Beskyd, tak se alespoň kochám panoramatama, když to tolik nejede.

   Uhýbám z hlavní a zatáčím do Hrčavy. Nějakých patnáct kilometrů lesní asfaltovou cestou. Všude kolem jsou houbaři. Jedna houbařka mi popřeje „Daj Bog štastie“, když vidí, jak mi to do kopce moc nejede.

   Těch patnáct kilometrů mi připadá spíš jako třicet. A to je budu muset jet ještě zpět.

   Ale už jsem v Hrčavě, teď ještě najít bod. Ale jsou tu cedule odkazující k Trojmezí, tak to nebude tak náročné jako na Bukové Hoře.

   Cestou se mi uhýbá pěší manželský pár, když vidí, že jsem se prudkého kopce (nazpět budu muset kolo vést, tohle nevyjedu) nabral hůře kontrolovanou rychlost.

   A už jsem u bodu (doplň číslo). Ale není to ten nejvýchodnější, což jsem ovšem věděl ještě před cestou. Ale vybral jsem si tento, protože leží na právě u trojhranice ČR – SR – PL. Foto u ótéčka, sváča v altánku. Mezi tím sem dochází i zmíněná dvojice.

   Chvíli se zajímají o mojí cestu. A proč to dělám. „Cesta je cíl“ tak úplně nepadá na úrodnou půdu.

Nevolit ANO. No jo, ale koho z těch loupežníků volit“?, ptá se spíš řečnicky manžel.

To už neradím, to si musí každý zodpovědět sám“.

   Ještě chvilku rozjímám a vydám se zpět. Kopec do Hrčavy musím opravdu vyjít, nedávám to ani na nejlehčí převod.

   Cesta na hlavní je, alespoň se mi to zdá, trochu rychlejší.

   Přechod na Slovensko. Krajnice jsou trochu rozbitější, ale ještě to celkem jde. Až do Čadce hustý provoz, pak zatáčím na Olomouc a už to v tomto ohledu celkem jde.

   Ve Staškově zatáčím k rodnému domu Jozefa Krönera. Je to bývalá vechtrovna. Taky tu mají Chodník Jozefa Krönera, s výjevy z jeho filmů. Ten si ale nechávám ujít.

   Přechod do ČR, kolem sochy partyzána. A sjíždím z Javorníků.

   Ve Velkých Karlovicích si kafe na pumpě.

   „Vy evidentně jedete na těžko“, říká čerpadlářka poučeně. „Kam jedete“?

   „Do Lanžhotu“, dramatická pauza (no, zas tak dramtická nebyla) „a pak do Tábora“.

   „No to by se mi tedy vůbec nechtělo“.

   Kafe mě nabijí, dojíždím až do Vizovic. Což je od kávičky v sedm hodin dalších cca 40 km. I když po pravdě řečeno – už bych celkem i zastavil (ve Vizovicích jsem někdy před jedenáctou) ale nevidím žádnou vhodnou čekárnu. No tak prostě jedu dál.

   Ve Vizovicích uhýbám z hlavní a jedu přes Vrchovinu do Loučky. Když jsem snad po hodině (a tedy asi kolem půlnoci) konečně na kopci, tak si říkám, že jsem to měl raději odstavit někde ve škarpě. No ale když už jsem se dostal sem, tak ještě chvilku pojedu. Jako na potvoru zase jen prosklené zastávky. A za další cca hodinku jsem ve Slopném. Prostorná čekárna. Sice je na návsi, ale už bych fakt potřeboval zastavit, takže s tímhle bych se pro tentokrát smířil. Jdu dovnitř a...rozsvítí se světlo. Na fotobuňku. Kruci, to i na mne dost nekomfortní. Tak tady ne. Jedu dál. Dostávám se do další vsi, do Sehradic. Tady nemají v čekárně fotobuňku. Tady světlo svítí pořád. Už se mi fakt nikam nechce. Zkouším usnout jen tak lavičce, bez vytahování spacáku, ale vůbec to přes to světlo nejde. Asi ve dvě hodiny to vzdávám a jedu dál. Zkouším ještě odbočit z hlavní, jestli by tam nebyl nějaké zastrčenější čekárny, ale kde nic tu nic. Ve tři hodiny, kdy za řídítkama už opravdu usínám, mě to už přestává bavit. Zapadám do lesa u hlavní silnice, někde před Luhačovicema. Snad nebude v noci pršet a když vyberu dobré místo, ani by ráno nemuselo být na jehličí tolik rosy.

12. den středa 27.9.2017

Luhačovice – Polichno – Uherský Brod – Hluk – Uherský Ostroh – Veselí nad Moravou – Strážnice – Rohatec – Hodonín – Lužice – Mikulčice – Moravská Nová Ves – Týnec – Kostice – Lanžhot – hraniční přechod Lanžhot/Brodské – Lanžhot

117 km, celkem 1446, čas 7:00 (16.7 km/h)

dnešní nocleh. houbaři v akci

větve docela tlačily

v Luhačovicích

stylově si dávám lázeňské oplatky

v Uherském Brodě

v Uherském Brodě na náměstí

silnička

doleva na Hodonín

jihomoravský kraj

kaplička s jihomoravskými motivy

pauzička na sváču

přes Moravu. řeku Moravu

v Hodoníně, rodném městě TGM

kolegyně cyklistka

TOPka právě balí stánek

na náměstíčku v Hodoníně

okres Břeclav

pauzička

vinicemi

přes dálnici (D2)

v Lanžhotě

hraniční most přes Moravu

noční zastávka

   Po včerejší noční jízdě vstávám pozdě, snad až v devět. Houbaři už vyšli na lov. Z místa nocování vyrážím až v deset. Dneska asi zrovna rekord nepadne.

   V Luhačovicích si stylově kupuju lázeňské oplatky.

   V Hodoníně právě balí stánek TOPka.

   Nedaří se mi vyjet z města. Občané mě posílají vzájemně se vylučujícími směry. A to zdůrazňuju, že nechci po hlavní silnici. Nakonec se ale dostávám na správnou silnici.

   Do Lanžhotu se dostávám až někdy po šesté. Bod je u soutoku Moravy a Dyje, je to ještě nějakých asi patnáct kilometrů a cesta k soutoku vede močálem černým kolem bílých skal.....A ani nevím kudy. Ptám se babiček před kostelem. Asi jdou uklízet. Nemohou se dohodnout, kudy mě mají poslat. Nakonec se tedy shodnou na tom, že mám jet směrem na Slovensko a za třetím mostem mám zahnout doprava. Jedu tedy kudy mi radily.

   Ale nevím co všechno považovaly za mosty. Je tu dost propustků.

   Dojíždím až ke hraničnímu mostu. Doufám, že tady bude nějaká zastávka nebo altánek pro turisty nebo tak něco. Nikde nic. Zkouším i slovenskou stranu. Taky nic. Ale všimnu si, že po hrázi Moravy vede cesta. Vzhledem k času stejně nechávám bod na zítra. S tím, že se budu muset vyptat na cestu detailněji, abych tolik nebloudil.

   Vracím se do Lanžhotu. Projíždím jej sem a tam a tam a sem a snažím se hledat nějakou vhodnou čekárnu. Ale vidím jen samé zastávky. Jedu ještě kousek za Lanžhot, směrem k Břeclavi, tak nějak bych tam tušil na křižovatce čekárnu. Ale po nějakých cca třech kilometrech to vzdávám a vracím se na plechovou zastávku na kraji Lanžhotu. Je u hlavní silnice, pod světlem a je sem vidět. Zatím si dávám jen pauzu a mezi tím budu vymýšlet co dál. Ale počkat, můžu se uklidit do křoví za čekárnu. Z jedné strany mě bude chránit zeď, z další čekárna a křoví a čekárna a nebude sem tolik vidět. A když bude pršet – střecha je blízko. No nejsem geniální? Až se musím pochválit.

   Zatím ale zůstávám na lavičce v čekárně, píšu poznámky a čekám na vhodnější čas přesunu.

   Na zastávku někdo přichází. Že by ještě jel autobus?

   „Nevíte kdy to jede do Břeclavi“?, ptá se.

   „To netuším“. Jdu k němu a k jízdnímu řádu. Nevidí na to nebo v tom neumí hledat?

   „Potřebuju se dostat za bratrem do Břeclavi. Byl jsem u dalšího bratra v tady v Lanžhotu, ale dozvěděl jsem že zemřel“.

   No tak teď nevím co na to říct.

   „Jedu z basy. Dneska mě pustili. A za kurátorem jdu až příští týden. A potřebuju...prostě založit. A švagrová na to teď není dobře“.

   Nevím, snad říká pravdu. Prý byl v lapáku za dealování a výrobu drog. Tak mu dávám alespoň stovku na cestu do Břeclavi, snad pojede ještě nějaký noční vlak. I když v nejhorším je Břeclav v relativně docházkové vzdálenosti.

    Propuštěný odchází na vlak. Jestli odjel, to už se nedozvím, ke mně se už nevrací.

   Dopisu poznámky, ještě chvíli čekám a pak, když naznám že situace už uzrála, se přesunuju do ke zdi za čekárnu. Relativně sem není ani vidět.

13. den čtvrtek 28.9.2017

Soutok Moravy a Dyje – Lanžhot – Břeclav – Lednice – Bulhary – Milovice – Dolní Věstonice – Strachotín – Pouzdřany – Vranovice – Přibice – Pohořelice - Branišovice – Olbramovice – Moravský Krumlov – Jamolice – Dukovany – Slavětice – Dalešice – Slavičky

150 km, celkem 1596, čas 9:52 (15.2 km/h)

dnešní nocleh za čekárnou

k soutoku řek

k soutoku řek po hrázi, zde pod dálnicí

po hrázi Moravy

branky jsou otevřené

tady začíná dřevěný, několikasetmetrový chodníček

dřevěný chodníček

trojstátní hraniční bod

pozor, státní hranice probíhají vodním tokem

vpravo Rakousko, vlevo Slovensko

probíjím se k trigonometru

je tu. vlastně jediný nejzašší bod, který jsem našel

po chodníčku zpět...

...jedu jinudy

smrt na hranici. jestli někdo dnes obhajuje komunistický režim tím, že nebylo všechno špatné, tak je blbec.

bez pardonu

jedu podle ukazatelů

stále v oboře

v Břeclavi

přes Dyji

objížďka? nezájem

zákaz vjezdu? nezájem

silnička

hráz Novomlýnských nádržích

hrad Děvín

zase přes dálnici

Moravský Krumlov


přes Jamolice

a už na Vysočině

kolem JE Dukovany

   Dnes je státní svátek, na zastávku nikdo nepřichází. Mám klid na všechny ranní úkony.

   Na parkovišti se mi daří odchytit místního občana. Nese si rohlíky do auta.

   Ano, k soutoku je víc cest. Nejjednodušší bude jet ke hraničnímu mostu a pak po hrázi. Cesta se pak od vody odchýlí, ale měla by mě dovést k cíli. A taky by tam měly být ploty s brankama, které jsou ale otevřené. A na konci by měl být dřevěný, několikasetmetrový chodník.

   A jak řekli, tak udělali. V podstatě to proběhlo tak, jak říkal lanžhoťan. Včetně otevřených branek i chodníčků. Takže to nebudu popisovat podruhé.

   Tudíž jsem už v tomto vyprávění u soutoku Moravy a Dyje. Teď ještě najít bod. Měl by být od soutoku nějakých tři sta metrů proti proudu Moravy. Přibližné místo nacházím podle tachometru, musím se ale prodírat přes flóru kolem řeky. Jo, je tady. Vlastně jediný trigonemetr, který se mi povedl podle zadání cesty. Číslo 00095618-70, Y 580523.13, X 1 227 023.65, Z 151.36.

   Cestu do Lanžhotu volím jinudy, podle ukazatelů. A na hlavní vyjíždím tam, kde mi radily zatočit babičky před kostelem.

   Zpět v Lanžhotě jsem kolem poledne. Budu to muset natáhnout trochu do noci, jestli budu chtít zítra dojet do cíle.

   I tak si v Břeclavi na benzince dobíjím telefon. Časové manko trochu mažu sváčou, zatím co se telefon nabíjí.

   Malá odbočka – po návratu zjišťuju, že předseda politické divize holdingu, jejíž název zmiňuju ve své apelaci, měl v Břeclavi o den dříve mítink. Tak to je škoda, měl bych na něj několik otázek.

   U Věstonic je hodně uzavírek. I hráz mezi Novomlýnskými nádržemi prochází opravou, ale přejet se dá. Dost lidí využilo volného dne a pěkného počasí a jsou tady snad stovky cyklistů.

   Za Moravským Krumlovem mě vede odbočka kvůli rekonstrukci silnice v Jamolicích jinudy, než chtěl jet. Ale stejně přes ty Jamolice, stejně tak mi ti radí místní občan. Silnice přes celou vesnici je rozkopaná tak, že se nedá jet ani na kole. Takže jedu po chodníku, který je taky ale v ne úplně dobré stavu a často musím sesedat z kola.

   Chtěl jsem jet přes půlnoc, aby si zítra udělal fóra, ale v jedenáct hodin před Třebíčí vidím luxusní čekárnu. Dokonce se dveřma. Silnice je v rekonstrukci, takže je jistí pravděpodobnost, že by snad cestující nemuseli na autobus ráno přijít. Jediná vada je, že tu něco mírně páchne, zřejmě na pole vyváželi hnůj nebo co.

14. den, pátek 29.9.2016

Třebíč – Krahulov – Okříšky – Kněžice – Stonařov – Třešť – Batelov – Horní Cerekev – Nová Buková – Rynárec – Pelhřimov – Starý Pelhřimov – Čížkovice – Leskovice – Proseč – Pošná – Pacov – Jetřichovec – Těchobuz – Staniměřice – Mladá Vožice – Šebírov – Kamberk – Zátiší

130 km, celkem 1726 km, čas nezaznamenán

Tak ne, ten zápach nebyl z pole. V rohu čekárny je exkrement. Důkaz na to samozřejmě nemám, ale tak nějak bych tipoval na nějakého dělníka podílejícího se na opravě silnice. Naštěstí jsem večer uklidil do jiného rohu.

Ráno se začínají srocovat stavbaři. Už včera jsem jel po zavřených silnicích. Tak nevím, jestli mě nebudou chtít bít. Zastavuju u prvního srocení a ptám sem, jestli se ti dá na kole projet. Lze a nikomu moje přítomnost nevadí. OK, jedu dál. U dalšího srocení říkám, že kolegové před nimi mě pustili. Ale opět se nikdo nediví, že jedu po zavřené silnici.

Na kraji Třebíče si musím dát pauzu, protože mi trochu mrznou ruce. Kdybych měl momentálně třeba defekt, asi by se nepodařilo jej opravit.

V Pošné si dávám pauzičku u čekárny. Na plakátovací ploše je malý volební plakátek. Na stranu (tedy pardon, hnutí, i když nevím, proč si říkají tak říkají), proti které se vymezuji ve svém apelu spoluobčanům. Nikdo nikdo, vytahuju nožík a odstraňuju připínáčky. Vím, je to trochu na hraně, ale teď už dávno po možnosti podat stížnosti na průběh voleb.

V Pacově si dávám sraz s kolegou na drobnou schůzku. Zrovna je tu pouť. Z jedné atrakce se mi točí hlava i když jsem na pevné zemi.

Vítězné pivo v Kamberce. Právě zřejmě začíná koncert Houpacích koních v Táboře, čímž dávám rozuzlení na otázku ze začátku cesty.Tak si alespoň nechávám zakoupit jejich poslední desku, "Kde jste mý přátelé dneska v noci".

orientační trasa cesty

Přidat komentář

Zvýrazněné položky jsou povinné.

TOPlist